Biblické večery

Čteme knížky, časopisy, různé zaručené i nezaručené informace, tištěné i elektronické. Čím dál více se dostáváme do nebezpečí, že nedokážeme rozlišit, co je pravda a co lež, jaké zprávy jsou důvěryhodné a jaké falešné (tzv. fake news). A v tomto moři napsaných slov je pro nás křesťany jeden jistý přístav. Nejde o lidské, ale o Boží slovo. Bylo napsáno před mnoha lety a bez přiblížení doby, kdy vzniklo a bez autentického výkladu mu nemůžeme rozumět. To však neznamená, že ho nelze sdílet a vzájemně se jeho působením povzbuzovat. S biblickými večery v Bubenči pomáhá Patrik BENDA:

Četba Písma svatého nás učí pokoře i vědomí vlastní jedinečnosti. Inspirované slovo Boží nenabízí – jako ostatně žádná kniha – nějakou bezbřehou interpretační řeku (Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu. 2 Petr 1,20), zároveň se specifickým způsobem obrací ke každému z nás.
Otec Miloš nás právě tomu na středečních biblických večerech učí: jednotlivé starozákonní příběhy zasazuje do kontextu (Na co jsou dlouhatánské, neúplné a vzájemně si neodpovídající genealogické seznamy předků?), přibližuje jejich někdejší, židovské čtení (Proč při Ježíšově zjevení u Tiberiadského moře Šimon Petr a jeho druzi chytili přesně 153 ryb?), doplňuje potřebné jazykové, geografické (Proč se není radno samo o sobě v Palestině otáčet při vedení pluhu?) i archeologické (Jak mohl Jiftách Gileadský učinit tak neuvážený slib Hospodinovi?) poznatky, z titulu učitelského úřadu církve nás vede k poučenému čtení svatého textu. Ruku v ruce s tím nás vybízí i povzbuzuje k vlastnímu čerpání z Bible, k naslouchání Božímu slovu mířícímu k našim životům tady a teď.
Nově chceme tento důležitý rozměr Písma podpořit samostatnými večery (vždy poslední středy v měsíci), kdy nebude pokračovat výklad, ale s odstupem se budeme moci vrátit a vyjádřit k předchozím „hodinám“. Nepůjde o nějaké sebeexhibice, „sezení anonymních bibloholiků“, kdo nechce, ať nemluví: sebeučenější výklad však nepředá to osobní, konkrétní působení Božího slova na nás. Už u Adama Hospodin usoudil, že „není dobré, aby člověk byl sám“. Chceme se učit naslouchat druhým i umět se podělit o soukromě zažité, vzájemně se inspirovat.
Písmo svaté nás učí pokoře i vědomí vlastní jedinečnosti.