Farnost sv. Gotharda Praha-Bubeneč

Nový pastorační plán 2026 zde: 

Mše svaté od září

v úterý od 17:30 (od 17h modlitba růžence) 

ve středu od 17:30 (15-17 h. otevřený kostel),

ve čtvrtek od 6:30

v pátek od 17:30 (od 17:00 nešpory)

v neděli od 9:00 a 10:30 

Velikonoční bohoslužby v kostele sv. Gotharda 2026

Zelený čtvrtek 2. 4.             - mše sv. od 17:30

Velký pátek 3. 4.                  - křížová cesta od 15:00

                                               - velkopáteční obřady od 17:30

Bílá sobota 4. 4.                  - otevřený kostel od 10:00 do 18:00

                                               - velikonoční vigilie od 20:00.

Boží hod velikonoční 5. 4.  - mše sv. od 9:00 a 10:30.

Pondělí velikonoční 6. 4.    - mše sv. od 9:00.

V ostatní dny Svatého týdne i velikonočního oktávu budou mše sv. podle obvyklého pořadu bohoslužeb.

HLEDÁME POMOCNÍKY...

do redakce farního časopisu Gothard, který přejde do režimu čtvrtletníku. Zájemci, nechť se hlásí P. Havlíkovi!

Péče o farní zahradu a okolí kostela si také žádá další výpomoc v týmu zahradníků. Prosíme zájemce, aby se hlásili otci Petrovi.

Úvodní slovo kněze P. Petra Havlíka:

Vážení a milí farníci,

ačkoli jsem se s některými z Vás mohl potkat během prázdninových bohoslužeb, je na místě, abych se i prostřednictvím farního webu krátce představil.

Jmenuji se Petr Havlík, knězem jsem již deset let a předtím, než mne představení poslali do Bubenče, jsem tři roky působil jako duchovní správce u sv. Václava na Proseku, k čemuž jsem od ledna 2024 dostal na starosti ještě přilehlé farnosti Praha-Vysočany a Praha Libeň. Jednalo se o velkoměstské sídlištní komunity se čtyřmi kostely, mnoha školami, nemocnicemi, domovy pro seniory, LDN a bezmála 100 000 obyvateli, což obnášelo dost intenzivní provoz. Aby toho nebylo málo, byl jsem vyzván vedením Katolické teologické fakulty a panem arcibiskupem, abych působil i v akademické oblasti, což se ale zvlášť v posledním roce dalo jen obtížně zvládat. Měl jsem rád všechna tři farní společenství mně svěřená a ačkoli jsem nikdy v Praze (a tím méně na sídlišti) působit nechtěl, nakonec jsem si zvykl a užíval si hezkých vztahů a dobré spolupráce s mnoha skvělými lidmi, ať už v kostelech a na farách nebo mimo ně.

Pozdní jaro letošního roku pak bylo poznamenáno oznámením o odchodu redemptoristů ze Svaté Hory a následným hledáním řešení ze strany Arcibiskupství pražského. Akce „Kulový blesk,“ která se tím dala do pohybu, tak představeným umožnila zachovat jistou kontinuitu spočívající v propojení farnosti u sv. Gotharda s teologickou fakultou právě skrz osobu zdejšího duchovního správce, kterým jsem byl jmenován po nezapomenutelném otci Milošovi, jemuž tímto ještě jednou děkuji za vše dobré, co pro zdejší společenství vykonal i za velmi lidský přístup a vzorné předání veškeré agendy.

Ačkoli mi bylo sděleno, že se ode mne očekává především působení v akademické oblasti, čemuž odpovídá i plný úvazek na KTF UK, věřím, že v Bubenči budu mít nejen hezké zázemí, ale i možnost rozvíjet své kněžské povolání, které je pro mne prioritou. Těším se na společná setkávání při liturgii i aktivitách na faře a mimo ni a prosím o shovívavost a spolupráci, protože bez pomoci farníků a dobrovolníků by fungování takto živé a aktivní farnosti nebylo možné, vzhledem k mým dalším závazkům a povinnostem jinde.

Těším se na viděnou u sv. Gotharda!

                                                                                                                                         P. Petr Havlík

Poslední slovo otce Miloše Szabo: 

Milí farníci,

když jsem minulý měsíc psal v úvodníku, abychom zkusili prožít měsíc červen tak, jako by to byl náš poslední společný měsíc, netušil jsem, jak blízko jsem pravdy. Pár dnů poté mě navštívil biskup Wasserbauer a požádal mě, abych šel pomoct církvi jinam, kde mě momentálně potřebuje více než u Sv. Gotharda. Nepopírám, že se ve mně i po několika týdnech od té doby pořád vzpírá rebelie a touha neposlechnout. Neodcházím odsud proto, že chci. Naopak: vše jsem tady připravoval pro sebe, pro faru, pro komunitu na časy, které záhy přijdou a které jsem chtěl prožívat s vámi. Odchod do důchodu, kde neodejdu z duchovní služby (jelikož je kněží stále méně a méně), ale budu moct po deseti opravdu hektických letech zvolnit a adekvátně svému věku i zdravotnímu stavu pracovat v rytmu, který nezabíjí. Poslední roky velmi často mluvím i píšu o tom, že se farnosti musejí proměňovat, a aby přežily, je potřebné začít vytvářet desítky malých týmů, které budou navzájem spolupracovat. Jedině z lásky totiž vzniká nový život, včetně toho života duchovního, nového povolání pro kněžství.

Své přeložení na Svatou Horu jsem přijal. I když jsem se teprve posléze dozvídal, že to vlastně nebude v pravém smyslu slova práce kněze, který má pracovat s lidmi pro jejich povzbuzení, pro získávání k Božímu království. Gró mých nových povinností bude totiž majetko-právně převzít Národní kulturní památku ze správy Řádu redemptoristů do diecézní správy a v tomto náročném období, které může trvat klidně i rok, budu muset navíc organizačně stabilizovat pracovníky, kteří se věnují exercičnímu domu (jenž potřebuje rekonstrukci jako sůl), kuchyni pro návštěvníky, obchodu se suvenýry, úklidu baziliky, údržbě venkovního prostoru, najít pro ně finance, vymyslet celkovou rekonstrukci dalších budov včetně obchodních krámků a desetiletí zruinované restaurace…

To jsou největší důvody mých nočních slz a celodenních modliteb. Opouštět vás, které miluji a u nichž vím, že mě za těch deset let poznali natolik, že za mnou stojíte a pomůžete mi. A navíc přijímat úkol, o kterém pochybuji nejen, že ho zvládnu, ale dokonce i o tom, zda je vskutku toto služba, do které má biskup posílat svého kněze, zejména když je jich tak málo.

Kdysi při svěcení jsem řekl, že svého biskupa poslechnu, když mě někam pošle. Proto jdu. Prosím vás o modlitbu, o podporu a o lásku. Ta přece nekončí. A má navíc dar přijímat i další lidi, prahnoucí po lásce a duchovním objetí. Přijměte proto s láskou jak nového pana faráře, otce Petra, který od srpna přichází na mé místo, ale i Vojtu, který od září nastupuje do konviktu, aby se tam začal připravovat na kněžství. Jeho povolání dozrávalo uprostřed vás, milující se komunity. A je pro mě velkou ctí, že ho na závěr svého působení u Sv. Gotharda budu moct do Olomouce odvézt a dát mu požehnání duchovního otce.

Milujme se. A pak zvládneme všechno. I já Svatou Horu…      P. Miloš

Pastorační plán