Slovo na měsíc

Milí čtenáři,

každý, kdo pravidelně opouští svou domácnost a vstupuje do „velkého“ lidského prostoru, kde se potkává s desítkami až stovkami dalších lidí, si musí nutně uvědomit, že fungování společnosti je založeno poněkud jinak, než když si z domova u počítače elektronicky objednáváme zboží. Pokojné soužití a s ním související mír ve světě se takto objednat nedají. Tyto položky nelze vyhledat v internetových nabídkách, i když na první pohled někoho může napadnout, že tak lze udělat poznáním nějakého koutu světa, kam se pak za příslušný finanční obnos přestěhujeme. Otázkou však je, zda touto vlastní delokací neoslabujeme jak prostor, který opouštíme, tak i prostor, do něhož se nastěhujeme. Protože zmiňované parametry chování nejsou pasivním a mrtvým zbožím, nýbrž živým a rovněž živoucím anebo skomírajícím jevem. Tudíž je někdo musí vytvářet a živit. Bible jako Boží Slovo nám přináší dvě roviny poznání, zjevené samotným Stvořitelem každému, kdo se nespokojí pouze s tím, že je zde na světě úplně náhodou a jeho cílem je co nejdéle a nejkvalitněji si užít života od narození po smrt. Protože co jiného by bylo jeho smyslem? Takovéto úvahy sice lákají jako ovoce na rajském stromu poznání, ale stejnějako ono, i uvažování tímto směrem vede postupně ke ztrátě Božího života a k vyhnáníz věčného ráje. Štěstí jednotlivce nemůžebýt postaveno na neštěstí a trápení druhých.Vlastní dobro se nebuduje bez ohledu na dobro lidského okolí, jakkoli bychom totéž, co chceme my, dopřáli i druhým. Bůh od počátku lidských dějin vede člověka k tomu, aby ho naučil žít a přežít jako jeden z druhů, který chce mít ve vesmíru. Není jednoduché poznat, jak to udělat, protože různé modely, které si v průběhu dějin člověk vytvářel, včetně mimořádně rozvinutýcha bohatých civilizací, nepřežily. Přežít může pouze ten, který se bude řídit Božími pravidly. A jakkoli se nám v současnosti nežije až takšpatně a byli bychom rádi, kdyby to zůstalo aspoň takto, pravidla přežití lidstva (a tedy i nás jako jednotlivců a celých dalších generací) jsou zcela jiná než ta, která často slýcháme a možná i sami propagujeme. Navzdory tomu, že jsme se křtem stali učedníky Ježíše Krista. Kol dokola se jak ve Staré biblické smlouvě, tak v té Nové opakuje, že Bůh chce vytvořitnový lid. Tedy společenství, které bude fungovat jinak než na pasivitě a konzumu, ale na principech, které nakonec v plné míře ve zmíněné lidské komunitě ztělesní sám Boží Syn. Tím nekompromisně padá jakákoli jízlivá a jalová argumentace, že Bůh nemůže vědět, jaké to je žít v lidském těle a poznat, co to je smutek, nedostatek, odkázanost na jiné anebo i bolest, zrada, opuštění, pokud se někdo rozhodne doopravdy plnit to, co se po lidstvu požaduje.Ta první rovina biblického poznání je tedy pravda o Bohu. Ta druhá je pravda o nás a o našem poslání. Plán zde na zemi chodit v neděli do katolického kostela, a tak se dostat do věčného života, tedy do nebe, opravdu není dogma, které učí Bible. A neučí ho ani církev. Věřím, že i další týdny a měsíce budou nejen v naší farní komunitě příležitostí, jak se obojí můžeme učit. Spolu. Proto se scházíme i mimo kostel, proto navazujeme nové kontakty, proto jeden s druhým hledáme co nejvíce společných věcí, které se pak učíme sdílet. Když se totiž neuzavřeme do svých čtyř zdí a nebudeme poznávat svět kolem sebe (ale i Bibli) pouze ze zpráv na monitorech (a pochopitelně tím pádem dojdeme k přesvědčení i zkušenosti, že mimo ně a ten náš byt jsou ty vztahy dost hrozné), začneme požadovaný nový lid nejen chtít, ale i tvořit. Budeme schopni vidět potřeby jiných (a nejen vlastní) a dostaneme tím možnost lépe a více žít lásku, která (se) dává. Jelikož láska je vždy aktivní a vynalézavá…