Modlitba za svět

Co může udělat pro mír ve světě obyčejný člověk? Nic? Jen čekat, co udělají vlády světa a jak budou reagovat jednotlivé národy na různé národnostní nebo náboženské konflikty? Něco přece jen udělat můžeme. V několikaletém projektu Modlitba za svět putujeme doslova po celém světě: každé první pondělí v měsíci v 17:30 je u Sv. Gotharda sloužena mše za určitou zemi, po níž následuje přednáška a krátká diskuse, ukončena představením státní hymny. Celý měsíc se pak společně i osobně modlíme na úmysly, týkající se této země. Chceme prosit Boha za bezpečný svět, aby byl místem života nejen pro nás, ale i pro ty, kteří se teprve narodí.

Gibraltar

7. července 2025 – 3. srpna 2025

Gibraltar je malé, avšak mimořádně zajímavé britské zámořské teritorium ležící na jihu Pyrenejského poloostrova. S rozlohou pouhých 6,8 km² a populací kolem 33 000 obyvatel je znám především svou dominantní vápencovou skálou, která se tyčí až do výšky 426 metrů nad mořem. Právě Skála Gibraltaru, zvaná jednoduše „The Rock“, se stala symbolem síly a strategického významu tohoto místa.

Historie Gibraltaru sahá hluboko do starověku. Oblast byla známa již Féničanům a Řekům jako jeden z Herkulových sloupů, které dle mytologie označovaly konec známého světa. Ve středověku byl Gibraltar součástí muslimského Al-Andalusu, dokud ho v roce 1462 nedobyli křesťané. Dnešní status území však určuje rok 1704, kdy Gibraltar obsadila britská vojska během války o španělské dědictví, a v roce 1713 byl oficiálně postoupen Velké Británii Utrechtskou smlouvou.

Díky své poloze u Gibraltarského průlivu, klíčového bodu mezi Evropou a Afrikou, se Gibraltar stal významnou vojenskou základnou. Ve skalním masivu se nachází rozsáhlý systém tunelů, který byl rozšiřován zejména během druhé světové války. Dnes je část těchto tunelů přístupná veřejnosti a patří k turistickým atrakcím, stejně jako slavní makakové bezocasí – jediní volně žijící primáti v Evropě.

Navzdory své malé rozloze je Gibraltar etnicky i nábožensky velmi pestrý. Obyvatelé jsou převážně britští občané, ale jejich původ sahá ke Španělům, Malťanům, Italům, Portugalcům, Židům i indickým obchodníkům. Hlavním náboženstvím je římskokatolické křesťanství, které vyznávají asi tři čtvrtiny obyvatel. Významnou menšinu tvoří anglikáni, protestanté, židé, muslimové i hinduisté. Vedle katolické katedrály Panny Marie Korunní, která je sídlem biskupa, najdeme v Gibraltaru také anglikánskou katedrálu Nejsvětější Trojice, mešitu Ibrahima Al-Ibrahima, židovské synagogy i hinduistické chrámy.

Gibraltar tak není jen výspou britské koruny, ale i fascinujícím příkladem soužití různých kultur a náboženství. Je to místo, kde se historie střetává s legendou a modernita s tradicí – skutečný kousek světa na rozhraní kontinentů.

Večer věnovaný Gibraltaru – 7. července 2025:

17:30 mše svatá s úmyslem za Gibraltar, 18:15 prezentace základních informací (Vilém Šimon Slivanský), historických a náboženských souvislostí (P. Miloš Szabo) a monitoring současného dění v zemi (Jiří Václavek)

 (gibraltar_primluvy1751357762.pdf)

MODLITBA ZA SVĚT BUDE POKRAČOVAT I V DALŠÍM OBDOBÍ, FORMA BUDE DOJEDNÁNA A SDĚLENA PŘI VEČERU O GIBRALTARU.


Mikronésie

2. června 2025 – 6. července 2025

Žádný jiný stát na světě nemá na svém území mnohonásobně více vody než pevniny. Mikronésie jsou stovky ostrovů a ostrůvků v Tichém oceánu, seskupených do čtyř republik (Chuuk, Pohnpei, Kosrae a Yap), sjednocených ve federaci se společnou vládou a prezidentem. Každý z těchto čtyř států má odlišnou kulturu a tradice, ale zároveň jsou mezi nimi několik staletí staré vazby, především ekonomického charakteru: obyvatelé spolu obchodovali, případně se společně bránili proti námořní invazi z civilizovanějších pevninských zemí. Jejich izolace představuje pro dovolenkového turistu skutečně malý ráj na planetě, zároveň je však pro tuto zemičku s počtem obyvatelstva, jako mají města Olomouc na Moravě nebo Liberec v Čechách, velkým problémem.

Vědomí, že nedokážou čelit případnému vojenskému nebezpečí, vedlo Mikronésii k tomu, že v roce 1986 podepsala Dohodu o volném přidružení k USA, podle níž americká vláda na sebe převzala zodpovědnost za obranu tohoto prostoru. Tím pádem Spojené státy dostaly téměř neomezené právo vytvářet na souostroví své vojenské základny a nedovolit jiným státům přístup do důležitého tichomořského regionu. S tím související zahraniční politika země nemá téměř žádnou samostatnost a svobodu, protože se musí řídit zájmy USA. Naopak výhodou občanů Mikronésie je, že mají právo pracovat ve Spojených státech amerických a jejich vláda od USA dostává ročně přes sto milionů dolarů. Tato dohoda byla již dvakrát prodloužena, naposledy roku 2024, kdy se také konaly demonstrace místních, požadující osvobození od tohoto područí. Dění v Mikronésii však probíhá vesměs bez jakéhokoli mezinárodního zájmu.

Vzhledem k pravidelným finančním subvencím z Ameriky se obyvatelé Mikronésie omezují na zemědělskou činnost pro vlastní potřebu a na rybaření. Je zde velmi málo nerostného bohatství a vzhledem k omezené svobodě rozhodování ostrovy ani nedisponují příliš velkým turistickým potenciálem. Jako jeden z mála států sice dlouhodobě disponuje finančním přebytkem, ten je ale cíleně ukládán do státních fondů pro období, když vyprší pro Mikronésii výhodná dohoda anebo Amerika přestane do těchto ostrovů investovat. Bez tohoto příspěvku totiž Mikronésie nebude moct fungovat. Navíc přidružení k USA dává Spojeným státům možnost vystěhovávat na ostrovy některé nežádoucí přistěhovalce, takže čtvrtinu obyvatel Mikronésie dnes tvoří především filipínští uprchlíci a zhruba stejné procento obyvatel není nikde zaměstnáno. Mnozí Mikronésané tak žijí bez přístupu k elektřině nebo tekoucí vodě.

Jak to vše začalo? Kam se poděl původní náčelnický systém? Jakou roli v dějinách Mikronésie sehrálo během druhé světové války Japonsko ? A má vůbec nějakou roli v zemi katolická církev? Měsíc červen se budeme modlit za budoucnost země a jejích obyvatel, kteří doslova nevědí, co je čeká již v blízké budoucnosti, protože ztratili možnost rozhodovat o sobě samotných.

Večer věnovaný Mikronésii – 2. června 2025:

17:30 mše svatá s úmyslem za Mikronésii, 18:15 prezentace základních informací (Vilém Růžička), historických a náboženských souvislostí (P. Miloš Szabo) a monitoring současného dění v zemi (Jiří Václavek)

 (mikronesie_primluvy1748810027.pdf)


Haiti

5. května 2025 – 1. června 2025

Před příchodem Kryštofa Kolumba roku 1492 žila na ostrově, jehož západní třetinu dnes tvoří Haiti, indiánská etnika, která do sto let zcela vymizela v důsledku různých nákaz, kterým se nedokázala bránit. Kolumbus dal celému ostrovu, jehož východní část tvoří Dominikánská republika, název La Española, jenž se později anglikanizoval na Hispaniola.

Začátkem 16. století se stal ostrov součástí španělské kolonie Santo Domingo a v roce 1697 postoupili Španělé území dnešního Haiti Francouzům. Kolonie patřila k jedněm z nejbohatších v Karibiku, ale jen díky otrocké práci černochů přivážených z Afriky. Na konci 18. století žilo v západní části asi 30 tisíc etnických Francouzů, kolem 27 tisíc míšenců a půl milionu černých otroků! Právě tehdy došlo k rozsáhlé otrocké vzpouře, která v roce 1804 nakonec vedla k vyhlášení nezávislosti celého ostrova. Roku 1807 se ostrov rozdělil na dva státy, mezi lety 1822 a 1844 se opět sjednotil, ale poté se politické rozdělení ustálilo do dnešní podoby. Francie uznala Haiti až roku 1825 a Británie v roce 1833. Spojené státy přistoupily ke stejnému kroku mezi posledními – teprve v roce 1862.

Od počátku vládla na Haiti politická nestabilita a mezi roky 1844 a 1911 se v jeho čele vystřídalo šestnáct vůdců, jedenáct z nich přitom doplatilo na převrat. Začátkem 20. století se situace natolik vyostřila, že vláda USA poslala v roce 1915 do země vojenské síly, aby chránily americké obchodní zájmy. Jednotky pak byly staženy roku 1934. Neustálé změny v čele státu přerušil až v roce 1957 nástup diktátora Françoise Duvaliera. Po něm převzal v roce 1971 moc jeho syn Jean-Claude Duvalier, který následně vládl ve stejně represivním stylu jako otec a v zoufalé ekonomické situaci vedoucí k demonstracím pak v roce 1986 uprchl do exilu. Následující léta poznamenaná dalšími převraty a střídáním dvojice Jean-Bertrand Aristide a René Préval nepřinesla žádné výrazné zlepšení.

Ani dnešní doba nepřinesla zlepšení: od roku 2018 je země považována za téměř zhroucený stát. Části země, včetně hlavního města, ovládají od roku 2021 zločinecké gangy. Proti nim byla zřízena policejní mise OSN, kterou vede Keňa.

Nejchudší zemí západní polokoule kromě politické nestability postihlo v roce 2010 masivní zemětřesení, z nějž by se těžce vzpamatovávala i mnohem blahobytnější země. Haiti se z něho dosud nevzpamatovalo. Chudoba, korupce, nízká úroveň vzdělanosti a další hrozící přírodní katastrofy jsou i v roce 2025 problémy, s kterými žije obyvatelstvo, za které se v květnu budeme modlit.

Večer věnovaný Haiti – 5. května 2025:

17:30 mše svatá s úmyslem za Haiti, 18:15 prezentace základních informací (Jáchym Benda), historických a náboženských souvislostí (P. Miloš Szabo) a monitoring současného dění v zemi (Jiří Václavek)

 (haiti_primluvy1746262689.pdf)


Guyana

7. dubna 2025 – 4. května 2025

Někdejší britská kolonie Guyana, jediný anglicky hovořící stát Jižní Ameriky, má problémy na mnoha stranách. Mezi ty nejpalčivější patří rasově rozdělená populace, odliv mozků a ropné bohatství, které se zemi pokouší upřít mnohonásobně větší Venezuela.

Od získání nezávislosti v roce 1966 zůstává hlavním problémem Guyany napětí mezi potomky afrických otroků, kteří byli za koloniálních dob do země dovezeni pro práci na plantážích cukrové třtiny, a potomky Indů, kteří měli jako námezdní dělníci zaujmout jejich místa po zrušení otroctví. Téměř po celou éru nezávislé Guyany stály v čele země socialisticky orientované vlády, které mají své příznivce především mezi Afro-Guyanci. Proti nim vždy figurovala Lidová progresivní strana, jejíž příznivci se rekrutují prakticky výhradně z řad Indo-Guyanců. Teprve v květnu 2015 zvítězilo hnutí Partnerství pro národní jednotu, kterému se však už v dalších volbách nepovedlo přesvědčit obyvatelstvo o smysluplnosti této spolupráce. To způsobuje, že se Guyana řadí k nejchudším zemím jihoamerického kontinentu, přičemž přírodní zdroje, kterými disponuje, přitom nejsou nijak zanedbatelné: má velká minerální ložiska a většinu jejího území zabírá tropický deštný prales. Příčinou chudoby je bezesporu jak špatná infrastruktura a nedostatky ve státním hospodaření, tak i poměrně nízká úroveň vzdělanosti.

A tak si mnoho Guyanců hledá práci v zahraničí. Plných 55 % občanů žije v jiném státě a své rodiny podporují na dálku. Emigrace má přitom zničující dopad na úroveň řady sektorů: Mimo vlast si dnes totiž vydělává na chleba 80 % vysokoškolsky vzdělaných Guyanců, a v zemi tak chybějí vrcholoví manažeři, technici, doktoři i kvalifikovaní učitelé.

K mnoha problémům lze přiřadit ještě další: staletý hraniční spor Guyany s Venezuelou, která si od dob Britské Guyany nárokuje oblast západně od řeky Essequibo – tedy celé dvě třetiny guyanského území. Zhruba 200 km od pobřeží tohoto regionu se totiž podařilo objevit obří zásoby ropy. Pro Guyanu coby třetí nejchudší stát západní polokoule by zpracování a vývoz ropy znamenaly podstatnou finanční vzpruhu. A Venezuela ví, proč (a bohužel i jak) o toto území politicky usilovat.

A ještě jedna informace: v roce 1978 to byl právě tento stát, kde za podivných okolností zemřelo 918 lidí naráz. Šlo o členy americké sekty Warrena Jonese Chrám lidu, kteří spolu s ním uprchli do Guyany, když vyšlo najevo, že vůdce většinu svých členů sexuálně zneužíval. Zde spáchali hromadnou sebevraždu.

Večer věnovaný Guyaně – 7. dubna 2025:

17:30 mše svatá s úmyslem za Guyanu, 18:15 prezentace základních informací (Teodor Heller), historických a náboženských souvislostí (P. Miloš Szabo) a monitoring současného dění v zemi (Jiří Václavek)

 (guyana_primluvy1743970329.pdf)


Guinea - Bissau

Guinea

Guatemala 

Gruzie

Grenada

Ghana

Gambie

Falklandy

Faerské ostrovy

Cookovy ostrovy

Gabon

Francie

Finsko

Filipíny

Fidži

Etiopie

Estonsko

Eritrea

Ekvádor

Britské Panenské ostrovy

Britské indickooceánské teritorium 

Bermudy

Egypt

Džibutsko

Dominikánská republika

Dominika

Dánsko

Čína

Česko

Černá Hora

ČAD


Kromě mezinárodně uznaných států je ve světěně kolik menších i větších společenství či národů, které se z různých důvodů ocitly v určité izolaci, ať už ekonomické či politické. Ostrovy, ale i kontinentální území, jejichž obyvatelstvo buď usilovalo o vyhlášení státní nezávislosti, ale nebylo jim vyhověno a jejich samostatnost buď neuznává žádný jiný stát či pouze několik států, anebo se nacházejí v situaci, kdys nimi jejich mateřská země udržuje minimální kontakt, což může v budoucnu způsobit velké problémy.

Protože tato území jsou tedy mnohem větším rizikem občanských nepokojů, válek či mezinárodních sporů, letní měsíce budeme v modlitbě věnovat právě jim.

 

Aruba

Arcach

Americká Samoa

Burundi

Burkina Faso

Bulharsko

Brunej

Brazílie

Botswana

Bosna a Hercegovina

Bolívie

Bhútán

Kromě mezinárodně uznaných států je ve světě několik menších i větších společenství či národů, které se z různých důvodů ocitly v určité izolaci, ať už ekonomické či politické. Ostrovy, ale i kontinentální území, jejichž obyvatelstvo buď usilovalo o vyhlášení státní nezávislosti, ale nebylo jim vyhověno a jejich samostatnost buď neuznává žádný jiný stát, či pouze několik států, anebo se nacházejí v situaci, kdy s nimi jejich mateřská země udržuje minimální kontakt, což může v budoucnu způsobit velké problémy.

Protože tato území jsou tedy mnohem větším rizikem občanských nepokojů, válek či mezinárodních sporů, letní měsíce budeme v modlitbě věnovat právě jim.

Abcházie (součást Gruzie)

Anguilla (součást Spojeného království)

Bahrajn

Bahamy

Ázerbájdžán

Austrálie

Arménie

Argentina

Antigua a Barbuda

Angola

Andorra

Alžírsko

Albánie

Afghánistán



Copyright © 2018 - 2025 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.