Svatoblažejské požehnání - pátek 17:30, Výstav Eucharistie - 17:00
Mučedník Blažej měl podle starobylé tradice, kterou dál o něm šířili věřící křesťané, pomáhat druhým ještě i cestou na smrt. Měl už sice svázané ruce a nemohl se volně pohybovat, ale když viděl, jak se u cesty, kterou ho protivníci vedli, dusí jakési dítě, jako lékař věděl, že mu je potřebné ihned pomoct. Byl však příliš daleko, aby se ho mohl dotknout. Neměl možnost ho ani vyšetřit, ani rukama sáhnout tam, kde bylo zapotřebí, aby se mu ulevilo. Měl však ještě jednu silnou medicínu: víru v Boha. Ani na chvíli nezaváhal a modlitbou požádal Boha, aby On učinil to, co by jinak udělal Blažej. Bůh se v tu chvíli nezachoval jako kouzelník, pouze nahradil Blažeje, jenž i tak měl vůli ten dobrý skutek udělat. A dítě bylo zachráněné. Právě tato tradice vedla už v prvních stoletích křesťany k tomu, že se na jeho svátek shromažďovali a předkládali kněžím své problémy, a oni jim žehnali. S modlitbou, aby je Bůh v nemocích hrdla a jiných neštěstích ochraňoval, zejména tehdy, když uznávali, že tato neštěstí nejen nechtějí, ale aktivně s nimi chtějí zápasit. A svatoblažejské požehnání jako jedna z nejstarších dochovaných svátostin se uděluje dodnes. Individuálně a trpělivě. Po večerní mši u Sv. Gotharda.