Slovo na měsíc

ČERVEN

Milí čtenáři,

i když se možná někdy vědomě chováme jako pštrosi, o nichž se říká, že strkají hlavu do písku a myslí si, že je nikdo nevidí, před odpověďmi na nejdůležitější životní otázky neunikneme. Bude to Bůh, který se nás bude jednou ptát, co jsme na zemi během času, který nám zde byl dán, dělali. Stejně jako, zda jsme náhodou neutíkali před tím, co jsme dělat měli, a nedělali jsme to. Proto se při každém vyznání viny na začátku mše svaté připomíná, že proviněním vůči Bohu není pouze to, že hřešíme myšlením, slovy a skutky, ale i tím, že nekonáme, co máme konat.

Právě pro tuto určitou pasivitu (občas alibisticky ukrytou pod rouškou introverze) poslední dobou probublává na povrch tolik zla. Ptáme-li se někdy, proč je kolem nás tolik zla a proč je tak agresivní, odpověď je v podstatě velmi jednoduchá. Protože zlo je aktivní. Kumulovaný tlak nezůstane nikdy pod povrchem, ale čeká na vhodné podmínky, aby vybuchl a dostal se na povrch. Chlácholit se v čase, kdy se nic hrozného neděje, že je všechno v pořádku anebo že zlo vždycky bylo a bude, je jako zůstávat v domě, jemuž bezpečně hrozí zřícení, ale protože ještě stojí, není proč se stěhovat.

Zlo je tedy ze své podstaty aktivní a šíří se. Spoléhat se na to, že se zastaví silovými prostředky, je velkou naivitou. Z vnějšího úhlu pohledu totiž sice jde o boj dvou světů, nicméně každý tlak vyvolává protitlak, a pokud se ten, jenž je v našich očích zlý, pouze opět zatlačí pod povrch, ale nezanikne, i podle evangelia, po čase se vrátí ještě silnější a obsadí i ty prostory ve světě, kde jsme jej nejméně očekávali.

Co tedy dělat? Řešení existuje, ale není jednoduché. Je jako úzká a namáhavá Ježíšova cesta. Cesta vědomého a aktivního zapojení se do tvoření jiného světa a lepší komunity. Církev má tak i v dnešní době jedinečnou šanci pomoct zlepšit svět. Zevnitř, od sebe. Nikoli jako perfektně a v dějinách často okázale vystupující systémová organizace, ale jako lid, formovaný Bohem.

Podlehneme-li pokušení individualismu a odmítneme-li se podílet na budování nových vztahů, podílíme se na destrukci společnosti, která nejen našim předkům, ale i nám zajišťovala i zde na zemi pocit bezpečí a relativního pokoje.

Požehnání (nebo chceme-li) blahoslavenství jasně a jednoznačně Ježíš slibuje pouze těm, kteří budou pokoj tvořit, nikoli těm, kteří ho budou očekávat, chtít a podporovat. Tvorba je proces aktivní a Ježíš nám k tomu dává jak prostředky, tak i materiál, jakož i kolegy, s nimiž se můžeme pustit do práce. Ano, je potřebné přijmout i to, že jistou dobu budou dobré a výhodné posty ve firmách a zaměstnáních přebírat jiní, dravější, sobečtější a možná i nemorální jedinci. Historie ukazuje, že zlo se poráží postupně, trpělivě a dlouhodobě. Dobro v podobě vzájemné úcty, slušnosti, ochoty, důvěry a obětavosti, kterou očekáváme od jiných, se nejdříve musí vrátit do nás samotných. Nesmíme se přizpůsobovat, jakkoli to bude náročné zejména v rodinách s dětmi, které díky nám budou formované Ježíšovými ideály anebo deformované okolním světem, ale věřit, že máme úkol zůstat kvasem, jenž změní postupně vše kolem nás. Přibývá-li i v naší zemi, v našem domě (až se bojím napsat, že i v naší církvi) zlo, násilí a špatné vztahy, je to jednoznačně důsledek toho, že je špatný kvas. Kvas zhynul, sůl přestala být slaná a je pro ni pouze jeden biblický úděl: je k ničemu a vyhodí se.

Nebudeme-li se nechávat Ježíšem formovat (a tato formace je celoživotní), pak je velká pravděpodobnost, že nás bude deformovat svět anebo naše vlastní ego. Deformaci nezabrání ani uniformace ve smyslu stejných křížů, kostelů a jednoho náboženství pro všechny (ve smyslu: kdyby byli všichni katolíci, toto by se nedělo).

Protože nechci být pesimista, stále nalézám důvod něco dělat pro druhé, pro svět, pro farnost… Jen tak, bez nároku na peníze. Pouze proto, že je to tak správné a chtěl bych tím nakazit i druhé. Díky za to, že věříte tomu, že právě toto je Ježíšova cesta. Cesta, jak pracovat na porážce zla. Nebo dokonce i Zla s velkým písmenem Z.

                                                                                                             P. Miloš



Copyright © 2018 - 2024 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.