Bohoslovec
Milí farníci,
nezadržitelně se blíží konec dalšího formačního roku, jehož první polovina byla velmi pozitivní. Nicméně to se bohužel po Novém roce změnilo. Prožíval jsem krizi, která mě zaskočila svým rozsahem témat i hloubkou, do jaké její ostří proniklo. Svou roli v ní sehrálo několik okolností, v první řadě pochopitelně úmrtí mého táty, které si o svůj hlas začalo říkat až po nějaké době a spíše podvědomě vstupovalo do mnoha oblastí mého života.
Vzhledem k tomu, že jsem už nebyl schopen dál fungovat v nastavených kolejích a nebyl jsem schopen jasně pojmenovat příčiny, které by se pak mohly změnit, jsem se ve shodě se svými představenými rozhodl od konce dubna pro přerušení formace do konce akademického roku.
Nyní jsem tedy už nějaký čas doma, nadále pokračuji ve studiu a účastním se vybraných událostí a programů v semináři. Jsem také v kontaktu s kněžími ze semináře i mimo něj. Už po relativně krátké době, v pozměněném prostředí a programu, se mi opět dostává radosti, klidu a světla pro rozhodnutí, kam budu dál pokračovat v následujícím období.
Těším se na případná setkání v Bubenči, kterých by snad mělo být v letní době více než během zbytku roku, a děkuji všem za modlitby a slova podpory. Potřebujeme je všichni.
Letní praxe
V poslední části této řady příspěvků o formaci ke kněžství si představíme letní praxe. Ty jsou nedílnou součástí formace, a právě v létě se pastoračním zkušenostem věnuje více času, který schází během akademického roku. Jejich náplň má každá diecéze jinak nastavenou, mluvit tak budeme o naší – pražské diecézi.
Praxe během léta obvykle trvají 5 týdnů, během kterých se seminarista jednak účastní předem daných akcí nebo pomáhá na určeném místě a ve zbylém čase pomáhá ve své domovské farnosti, kde je již náplň a rozsah činnosti závislý na domluvě s farářem. Bohoslovci nižších ročníků ještě nadto pomáhají v semináři na konci a na začátku formačního roku s úklidem a přípravou prostor pro další období.
V pražské diecézi si díky praxím může každý v průběhu formace zkusit velmi širokou škálu činností. Po přípravném roce v Olomouci jede do domova důchodců ve Staré Boleslavi a na misijní akci s názvem Antiochia. Po prvním roce v semináři jej čekají akce s mládeží, po druhém praxe v některé mimopražské větší farnosti, v které je také charita. Po třetím ročníku stráví bohoslovec tři týdny na pražském arcibiskupství, kde je mu postupně představena činnost různých oddělení správy. Poslední praxe absolvujeme po čtvrtém ročníku, jsou to praxe ve věznici, občas i v armádě a týdenní výcvikový kurz nemocničního kaplana. Po pátém ročníku již končí seminární formace a kandidát jáhenského svěcení někdy už v létě nastupuje jako pastorační asistent do svého budoucího působiště.
Na závěr opět připomenu, že budu rád za vaše podněty k tomuto postupnému představování formace a života seminaristů. Máte-li jakékoli otázky nebo by vás něco z našeho života zajímalo, neváhejte mi, prosím, napsat na adresu kuba.sobotka@seznam.cz.
Jakub