Biblická hodina na faře - středa - po skončení mše svaté

143. OBĚTI ZA ODŠKODNĚNÍ
Leviticus, kap. 5 a 6

Aby bylo jasné, že pravidla, co je a co není proviněním, dává Bůh, a neurčuje je člověk, následující verše zmiňují některé konkrétní situace. Může nás překvapit, že na prvním místě nejsou největší zločiny ani proti Bohu, ani proti člověku, ale opomenutí nějakého činu, který měl člověk udělat. Není tím stanovena priorita hříchů anebo jejich největší závažnost, jako spíše již zmíněná skutečnost, že proviněním může být i to, co bude mít člověk v kterékoli době tendenci za provinění nepovažovat anebo jej bagatelizovat: koketování s něčím nečistým, zanedbání postavit se na stranu nespravedlivě posuzovanému anebo i nedodržení daného slova. Pokání za provinění však nesmí dosáhnout hranici, kdy by kvůli němu měl člověk přijít zcela o život: proto se připouští, že v případě nemajetnosti se nemusí takový člověk zcela zadlužit, aby si pořídil obětní zvíře, ale nahradí ho hrdličky anebo holoubata, která se dala snadno dochovat i pro ty, kteří nedosáhli na vlastní stádo ovcí či dobytku. A kdyby ani toho někdo nebyl schopen, přichází varianta hrsti mouky. Nás samozřejmě napadne, zda někdo nemohl podvádět, nesmíme však zapomenout, že lidé tenkrát žili mnohem více komunitně a byli tak pod „veřejnou kontrolou“ ostatních.