Biblický večer

139. LEVITICUS

Třetí kniha Mojžíšova patří k těm biblickým spisům, které málokterý křesťan přečetl a o níž většinou nevíme vůbec nic. Kromě několika málo vypravěčských odstavců je veškerý text knihy Leviticus zaměřen na příkazy a předpisy, které se vztahují ke kultu jako takovému a k přinášení obětí. Je tato kniha správně zařazena jako „třetí“ Mojžíšova kniha, anebo by se spíše měla nacházet na chronologickém konci putování Židů, když už byli usazeni ve své zemi? V textu jasně nalézáme odpověď na to, co si z Božích norem Židé uchovali i po čtyřicetiletém putování pouští a co předali dalším generacím, které nebyly u toho, když Mojžíš mluvil s Hospodinem, ani když se jeho bratr Áron angažoval při zhotovení egyptské modly, aby vyhověl požadavkům svého lidu, jenž si nedokázal poradit jak se skutečností, že se Mojžíš dlouho nevrací z Hory, tak i s tím faktem, že najednou zůstali bez mluvčího, který jim Boží Slovo předával.