Biblický večer

137. VYSVĚCENÍ SVATYNĚ
Exodus 40,1–38

Jakkoli jsme na konci celé jedné biblické knihy a jakkoli od odchodu z Egypta už uplynul téměř jeden celý rok, v podstatě jsme pořád na začátku putování. Daleko od místa, odkud jsme spolu s Mojžíšem vyšli, ale také daleko od země, do které směrujeme. Ačkoli jsme vyrazili za příslibem lepšího zítřku, po roce jsme na tom materiálně i fyzicky hůř než při odchodu. Padli jsme na úplné dno, dostali jsme pořádné kapky od Mojžíše, a to jen proto, že jsme nedokázali být dostatečně trpěliví, když se déle než měsíc nevracel ze Sinaje. Někteří naši blízcí pomřeli přirozenou smrtí, byli však i ti, kteří zahynuli rukou vlastních soukmenovců. V čem tedy vlastně spočívá ten Boží příslib, že nám bude lépe?